Tenkrát v Argentině
2025
|
Žánr
černá komedie, thriller
Stopáž
20 minut
Počet natáčecích dní
6
Obsah filmu
Umíte si představit Hitlera a Stalina jako dva staré dědky, kteří se potkávají v Argentině? Na jedné z expozic obrazů malíře naivního umění odhalí hlavní hrdina, německý kunsthistorik Wilhelm, že autorem obrazů je A. Hitler, který přežil svoji smrt, a zároveň zjistí, že tajemný host na vozíku je pro změnu J. V. Stalin! Proto se Wilhlem rozhodne vzít spravedlnost do svých rukou a potrestat zlo, které je nesmrtelné a může se mezi námi kdykoliv znovu objevit.
Zajímavosti o filmu
Své pětileté studium režie na FAMO v Písku jsem si přál završit filmem ve svém oblíbeném žánru. Proto jsem začal hledat ideální nápad na komedii. Když jsem 22. října 2023 zhlédl v divadle DISK představení U Hitlerů v kuchyni ve skvělé režii Miroslava Hanuše, ihned jsem si poznamenal do svého "nápadníku", že bych si tuto hru jednou přál zfilmovat. Nedlouho poté jsem požádal autora Arnošta Goldflama o zaslání textu pro případné nastudování a adaptaci, a na konci čtvrtého ročníku jsem škole s přesvědčením odevzdal právě tuto absurdní černou komedii jako námět pro svůj absolventský film.
Hra byla ovšem velice náročná na realizaci – zaprvé kvůli množství obrazů a postav, a také proto, že se jednalo o dobový příběh. Dlouho jsem uvažoval a byl pedagogy přesvědčován, abych natočil levnější film v žánru psychologického vztahového dramatu, neboť prý takové příběhy umím vyprávět. Námět částečně založený na osobních zkušenostech jsem sice měl připravený, ale nepřál jsem si absolvovat filmem „o sobě“. Mým snem bylo překonat sám sebe a natočit ten nejlepší film, jaký jsem dosud vytvořil – protože právě s tímto filmem budu vstupovat do profesionálního světa.
Pedagogové i vedení školy však měli odůvodněné obavy z realizace. Kvůli složitosti získání autorských práv jsem se proto nakonec rozhodl pouze inspirovat základní myšlenkou – tedy setkáním dvou největších diktátorů 20. století a představou, že vůdce nacistického Německa přežil válku a bezstarostně žije jako malíř obrazů v Argentině – a napsal jsem zcela nový scénář s vlastním názvem.
Období příprav bylo velmi komplikované, především kvůli shánění financí. Kdyby byl námět schválen o rok dříve a projekt měl od počátku přiděleného producenta, mohla být finanční strategie připravena lépe. Takto jsme museli na poslední chvíli improvizovat. V první řadě jsem kvůli názvu a místu děje oslovil Argentinskou ambasádu v Praze, která mě propojila se studentem FAMU International z Buenos Aires. Domluvili jsme se na spolupráci při natáčení exteriérových záběrů.
Na setkání regionálních filmových kanceláří jsme se dohodli s Filmovou kanceláří Olomouckého kraje, že bychom natáčeli v Olomouci a Prostějově, což by mohlo vést k získání finanční podpory. Nakonec jsme sice lokace obhlédli, ale rozhodnutí o přidělení grantu mělo přijít až po plánovaném termínu natáčení – což jsme si nemohli dovolit. Díky účelné dramaturgii, houževnatosti, cílevědomosti a ambicím všech zúčastněných, kreativitě tvůrčího týmu a především díky podpoře partnerů – zejména fotografa Miloše Schmiedbergera ↗, který se za projekt finančně zaručil a stal se oficiálním koproducentem filmu – jsme nakonec školu přesvědčili. A ta, byť s obavami, ale i s důvěrou, projekt schválila do výroby.
Náročné natáčení, zahrnující stylizované prostředí, množství postav, dobové kostýmy, dekorace i rekvizity, jsme zvládli díky skvělému štábu a hercům, kteří se do projektu zapojili s nadšením, láskou a profesionálním přístupem. Na scénáři se podílel můj mentor a blízký přítel Zdeněk Zelenka ↗, o výpravu se postaral uznávaný architekt České televize Petr Zeman ↗, návrhy a realizaci kostýmů výborně zvládla Jaroslava Pecharová Brabcová ↗, casting zajistila renomovaná režisérka Soňa Ticháčková ↗, hudební dramaturgii zaštítil Zdeněk Barták ↗, a masky i rekvizity připravili odborníci, s nimiž jsem již spolupracoval na seriálu FTV Prima.
Většina scén se natáčela v pražském Automotoklubu, exteriéry před budovou Státní opery, u Vršovického zámečku a také v Buenos Aires.
