Plácám, tedy jsem

Obsah filmu

Restauratér a amatérský filozof Pierre de Bon-bon ve své hospůdce před zavírací dobou spatří neočekávaného a tajemného hosta, se kterým se u vína rozpovídá o své filozofické terorii, že „lidská duše prochází žaludkem“, a přitom na sebe prozradí i to, co by mělo zůstat utajeno. Elegantně oblečený gentleman ochotně naslouchá, ale jeho řeč je záhadná a budí dojem, že snad není z tohoto světa.

Zajímavosti o filmu

Pro postup do V. ročníku jsem měl za úkol natočit ateliérové cvičení - ideálně adaptaci literárního díla. Se spolužáky z režie jsme se dohodli, že bychom rádi adaptovali dílo jednoho stejného spisovatele v našich odlišných osobitých stylech. Z navrhovaných možností zvítězil E. A. Poe. Byť jsme nakonec natáčeli jeho předlohu jen tři z pěti studentů režie, tak nás to v ročníku aspoň částečně sjednotilo. Já si přál natáčet opět něco komediálního, což je v případě tohoto autora docela protiúkol. Půjčil jsem si tedy v Městské knihovně soubor povídek E. A. Poea a ze všech realizovatelná v podmínkách školního ateliéru mi přišla jen povídka - Bon-bon, kterou jsem s dramaturgem Z. Zelenkou přepsal do žánru situační komedie. Jelikož mě ke spolupráci prvně oslovil spolužák kameraman a špičkový osvětlovač Erik Žila a protože jsme se spolužáky a učiteli režie a kamery navštívili výstavu obrazů P. Brandla pro inspiraci v práci s barokním šerosvitem, dohodli jsme se, že náš film založíme na kontrastu mezi světlem a tmou.

Podle plánu jsme měli natáčet v květnu, ale z důvodu mé nemoci jsme museli natáčení odložit na 2. týden v červenci. Nový termín natáčení nás sice zamrzel, ale ve výsledku v mnoha ohledech našemu filmu pomohl: kromě podpory FTV Prima se nám podařilo z hlediska scénografie proměnit školní ateliér v příjemnou francouzskou hospůdku, přičemž jsme výrazně ulevili v této kategorii výdajům v rozpočtu, moudře jsme zvolili, že budeme natáčet v černobílé (já na škole poprvé), a získali jsme s drobnými změnami prvotřídní herecké obsazení. Roli Gentlemana/ďábla měl původně hrát skvělý J. Dulava, ale po oslovení asi šesti profesionálních adeptů, kteří neměli čas, jsem obsadil snad nejlepšího možného představitele "pána zla" - M. Táborského, který roli zahrál geniálně, a roli Mladíka namísto D. Kadlece ztvárnil Š. Tuček. V trochu menším štábu (kdy např. kostymérka v jednu chvíli zastávala i funkci maskérky a současně skriptky), dokonce s dvoudenní pomocí zahraničního studenta FAMU na pozici osvětlovače, a v šíleném třídenním vedru, kdy jsme se trápili a potili jak pod proudem velkých intenzivních lamp v ateliéru tak pod proudem přímého slunce před školou, jsme natočili nádherné (místy až expresionistické) záběry v jedinečné atmosféře a podařilo se nám skvěle a důmyslně vytvořit i speciální efekty.

Společně s dalšími čtyřmi ateliérovými filmy mého ročníku, adaptovanými podle literárních předloh, byl v rámci II. ročníku FAMORAMA promítán s velkým diváckým úspěchem v kině Dlabačov.

Stránka projektu

Plácám, tedy jsem

ateliérové cvičení 2. ročníku

Střípky z natáčení

Galerie z eventů