Na 31. ročník Cen České filmové a televizní akademie (ČFTA) jsem v listopadu 2023 přihlásil svůj bakalářský absolventský film Andělská rapsodie, který díky tomu soutěžil hned ve dvou kategoriích ČFTA (Nejlepší krátký film a Cena Magnesia za nejlepší studentský film) a v jedné nestatutární kategorii Československé filmové databáze (ČSFD) - konkrétně o Cenu filmových fanoušků. Bohužel se přihlášku nepodařilo proměnit v nominace, nicméně mě těšila aspoň skutečnost, že při vyhledávání titulu byla Rapsodie i po vyhlášení nominací zaregistrovaná a dohledatelná na webu ČFTA. Ačkoli jsme se snažili získat Cenu filmových fanoušků sdílením a přesvědčováním uživatelů ČSFD, aby v soutěžili zaškrtli náš film, tak ve výsledku zvítězilo výjimečné české sci-fi Bod obnovy. Přesto jsem byl za celý náš štb hrdý, že ze všech 110 soutěžních audiovizuálních projektů, které byly v předchozím roce vytvořeny, jsme skončili díky hlasujícím na úctyhodném 29. místě, a překonali jsme tak např. 2. sérii Ivety nebo další projekty, které měly daleko větší mediální a reklamní prostor za celý rok. Vyhlášení nominací jsem 15. 1. 2024 sledoval v přímém televizním přenosu a dozvěděl se tak i vítěze o nejlepší filmový plakát, jimiž se stali Zuzana Burgrová a Robert V. Novák za film Němá tajemství.
Slavnostní večer s udělováním cen, který se konal v neděli 9. 3., jsem sice nesledoval osobně jako soutěžící ze sedačky Rudolfina, ale podle zvyku jako fanoušek z pohodlí domova na ČT1, a celkově vzato musím konstatovat, že výsledky ve většině splnily má očekávání a byl jsem s nimi jako řemeslník-filmař velice spokojený.
Přímý přenos zahájila tradiční upoutávka, v níž se moderátor v rámci sekvence několika situací setkává z postavami ze soutěžních filmových a televizních počinů, letos ve stylu filmů-noir. Volba Marka Ebena jako moderátora pro tento ročník zajišťovala kultivovanou, profesionální a noblesní koncepci večera s laskavým humorem, což se potvrdilo už při úvodním uvítaní diváků, oznámení, že ceny budou vyhlašovat a předávat osobnosti, kterým bylo, je a nebo bude 31 let, a vysvětlování způsobu, jímž se letos omezovaly delší proslovy oceněných: namísto neefektivních metod v podobách časomíry, mávající asistentky nebo zaznění gongu organizátoři letos zvolili inovativní způsob "vykuřování" oceňovaných pomocí speciálního monitoru, zabudovaného do řečnického pultu. Na "vykuřování" reagovali oceněné osobnosti různě: někteří se z důvodu většího počtu držitelů sošky Českého lva snažili své projevy urychlit, jiní se s kouřem vyrovnali s vtipem (konkrétně Simona Peková, která si dýmu "šlukla") a vítězka Ceny Magnesia za nejlepší studentský film, Daria Kashcheeva, za svůj film Electra, animovaný technikou pixilace, takové upozornění ignorovala a dál četla svůj projev, bez ohledu na čas. Tento moment vzbudil ještě před koncem přenosu kontroverzní reakce na sociálních sítích, jelikož obsah projevu se týkal společenského tématu funkce ženy filmařky vs. matky, a ten musel "netaktně" přerušit a utnout pokyn z režie ve znění "Dario, jsme moc dlouhý. Přestaňte, prosím." Podle mého názoru však mluvila oceněná opravdu až příliš dlouho a své společenské téma si mohla nechat pro jinou mediální příležitost. Naopak Vladimíra Pachl Fomínová překvapila a pobavila publikum svojí nečekaně krátkou řečí, v níž se omluvila, že si žádný projev nepřipravila, načež nesměle položila mikrofon a se smíchem odběhla do zákulisí.
Už několik posledních let o České lvy bojují také, s celovečerními filmy kvalitou srovnatelné, televizní projekty, a proto pro ně byly zřízeny kategorie Nejlepší televizní film nebo minisérie a Nejlepší televizní seriál. První kategorii vyhrála třídílná minisérie Matematika zločinu (v níž jsem jeden den mimochodem účinkoval jako komparzista) a druhou pětidílný seriál Volha, který následně získal ještě další čtyři České lvy - za Nejlepší masky (jmenovitě Jana Bílková, Martin Valeš, Martin Větrovec), Nejlepší kostýmy (Vladimíra Pachl Fomínová), nejlepšího herce ve vedlejší roli (Tomáš Jeřábek) i Nejlepší herce v hlavní roli (jedinečný a nezapomenutelný Kryštof Hádek) - a tím předběhl favorizovaný a na Oscary za ČR vyslaný film Bratři. Ten z patnácti nominací v sošku proměnil "pouze" jednu, za to se však stal Nejlepším celovečerním hraným filmem a jeho producent Petr Bílek cenu převzal z ruky držitelky dvou Českých a jednoho Bílého lva - Jiřiny Bohdalové. Paradoxním faktem je, že Tomáš Mašín, který byl sám sobě konkurentem, neboť nerežíroval jen Bratry, ale také soutěžní Němá tajemství, díky tomu vytvořil rekord 22 nominací, ale osobně žádného Lva nezískal.
S výše zmíněnými výsledky jsem spokojený, jelikož jsem všechny filmy, soutěžící v kategorii Nejlepší celovečerní hraný film, viděl a Bratři si Lva rozhodně zasloužili, jelikož scénář, herecké výkony, kamera, zvuk, střih, hudební doprovod, a celkový umělecký výsledek byl velice solidní. Trochu mě mrzí, že dojemně-hořký komorní film Tancuj Matyldo od režiséra Petra Slavíka v hlavních rolích s Reginou Rázlovou a Karlem Rodenem, ze sedmi nominací získal pouze cenu Nejlepší hudbu (Michal Pavlíče), ale naopak jsem rád, že z dvanácti nominací nezískal žádnou cenu snímek Úsvit (r. Matěj Chlupáček), který byť měl zajímavou scénografii, kameru i střih, tak příběh jako takový, navíc s nesympatickou hlavní postavou, kvalitou vítězným filmům nemohl konkurovat.
Čtyři České lvy si za Nejlepší kameru, Nejlepší střih, Nejlepší scénografii a Nejlepší zvuk právem odnesl také Bod obnovy, který z hlediska vizuální složky opravdu vynikal, neboť všichni ocenění vytvořili na české poměry mimořádně kvalitní obrazovou podívanou, podpořenou osobitým sound-designem.
Co se týče oceněných hereckých představitelů/hereček, tak hned první udělovaná kategorie za Nejlepší herečku ve vedlejší roli mně udělala velkou radost. Jsem názoru, že každá z nominovaných hereček v této kategorii by si cenu z konkrétních důvodů zasloužila, ovšem opravdu mě dojalo a potěšilo, že ve výsledku cenu získala skromná, důstojná a elegantní dáma s jemným hereckým citem, Milena Steinmasslová, za film Němá tajemství. Její laskavý charakter a vkus se projevily také v příjemné děkovné řeči a vhodně zvolených večerních šatech, čímž nasadila na začátek velice dobrou laťku. Nejlepším hercem ve vedlejší roli se následně stal Tomáš Jeřábek za tragickou postavu televizního režiséra v seriálu Volha, který ke konci ceremonie převzal také v zastoupení Kryštofa Hádka Lva za Nejlepšího herce v hlavní roli ve stejném seriálu a vtipně při děkovné řeči dodal, že v případě Kryštofovy výhry přednese Tomáš řeč svojí (kterou ale už řekl, a proto zaimprovizoval a jmenovitě podkěoval rodině a tvůrcům seriálu). Pravděpodobně nejsem sám, kdo se nejvíce těšil a v napětí čekal na vítězku ceny za Nejlepší herečka v hlavní rol. Z nominovaných dam mohla sošku získat jakákoli, ale nejvíce se objektivně tipovala Regina Rázlová (za titulní roli v dramatu Tancuj Matyldo) nebo Simona Peková (za hlavní roli Valerie v hororové černé komedii Přišla v noci, která už několik dní nazpět získala cenu za nejlepší film od České kritiky). Zaplať pánbůh si pro sošku přišla druhá jmenovaná, a tím zajistila několikaminutovou zábavu v podobě její procítěné a komické, za to však ale upřímné, děkovné řeči. Velice osobitá, suverénní a přecitlivělá herečka, která za 50 let působení v brněnském HaDivadle, získala Českého lva za svojí první, nezapomenutelnou a pravděpodobně životní roli, a při její stejně tak nezapomenutelném vystoupení u kouřícího pultíku jsem měl místy obavu, že dojetím zkolabuje. Ocenění jsem jí ze srdce přál a jsem rád, že členové ČFTA nepřehlédli její naprosto výjimečný herecký projev.
Druhá nejočekávanější cena večera (hned po té za Nejlepší film) podle zvyku bývá Nejlepší režie, a i tu opět podle mého čekávání a přání získalo režijní duo Tomáš Pavlíček a Jan Vejnar (absolvent mé vysoké škol: FAMO v Písku) rovněž za film Přišla v noci. S cenou pro S. Pekovou a Cenou české filmové kritiky porazili další tři nominované režiséry, u nichž bych nerad přelhlíel kvalitu jejich práce, ale nutno podoktnout, že Přišla v noci byla zrežírovaná (zvláště z hlediska práce s herci, skvělému vyvažování atmosféry a mistrnému balancování ve dvou žánrech) naprosto jedinečně a špičkově.
Němá tajemství získala třetí a poslední cenu za Nejlepší scénář, který napsala Alice Nellis - a ta jako scénáristka ve výrazném kabátu a s umělecky rozpuštěnými vlasy poděkovala svým kolegům, dramaturgům, rodině a na závěr i divákům v příjemné koncipované, klidné a spontánní řeči. Tancuj Matyldo (Petr Slavík a Nataša Slavíková) nebo Bratři (Marek Epstein) měli také hezké scénáře, nicméně proti rozhodnutí Akademie nic nanamítám.
Lva za Nejlepší krátký film si odnesli tvůrci Marek Dusil a Jan Hecht (s nímž jsem se zúčastnil panelové debaty na Fakultě sociálních věd UK) za snímek Atestace, který jsem neviděl, ale podle anotace s konkrétním námětem boje o dětský život v nemocnici jsem usoudil, že má své body, za Nejlepší dokumentární film Miroslav Janek a Jan Macola (film Všechno dobře dopadne, který jsem také neviděl) a za Nejlepší animovaný film Tonda, Slávka a kouzelné světlo zajímavá trojice - Jakub Viktorín, Pavla Janoušková Kubečková, jež se z nepochopitelných důvodů oblékla do nevkusné a provokativní průsvitné látky, odhalující její černé spodní prádlo, a působila proto nahým dojmem, a malý chlapec, který zastoupil Filipa Pošivače, jenž tou dobou soutěžil s filmem v Japonsku.
Za Mimořádný přínos české kinematografii ocenila ČFTA kameramana Vladimíra Smutného, kterého uvedli svým (trochu zbytečným a málo vtipným) "hudebním číslem" režiséři Jan Svěrák a Václav Marhoul v sombrerech a s kytarami, s nimiž vytvořil několik kultovních filmů a sám za ně získal už v minulosti 8 Lvů, a za Mimořádný počin v oblasti audiovize Šárku Cimbalovou a Agnieszku Holland, která v děkovném projevu poděkovala jmenovitě několika lidem (včetně vždy moudrého šéfdramaturga pro filmovou tvorbu ČT a mého učitele J. Sedláčka) a neopomněla zmínit také to, že v jejím rodném Polsku ji dříve nazvaly jmény historických diktátorů a první, kdo se jí zastal byla pražská FAMU.
Vzato komplexně: Letošní ročník mě tak jako ty dva předešlé nezklamal, ba naopak jsem s většinou výsledků souhlasil, neboť jsem je správně odhadoval, a slovy profesionálního moderátora M. Ebena, který se přímého přenosu zhostil jako vždy se ctí, dodávám: "Fakt je to letos docela hezká kolekce, některé (filmy) jsou bezvadné, některé jsou zajímavé, vždy tam můžete najít něco, co je na tom impozantního." Díky tomu mám víru v to, že ČFTA vnímá uměleckou a řemeslnou kvalitu českých filmů a na druhou stranu také jejich nedostatky a slabosti (Úsvit, Citlivý člověk apod.) a hodnocení tak není zaujaté, tendenční a neobjektivní. Z toho důvodu mám silnou motivaci jednoho dne také usednout do křesla Dvořákovy síně a dá-li Pán Bůh dojít si pro Lva s mým jménem.
Českým filmům přeji zdar a těším se na další stejně kvalitní ročníky!